Sňatek z rozumu

Od loňského července jsou za biosférickou rezervaci společně odpovědny Regionální rozvojová agentura ŠumavaSpráva národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava. Proč se stalo, že se státní instituce rozhodla přizvat ke společnému stolu někoho, kdo je tak nějak mimo strukturu?

O čem je národní park?

I malé dítě ví, že hlavně o přírodě chráněné způsobem, jenž umožní uchování v její vlastní podobě, aby se nám neutopila v moři civilizace. A o čem je chráněná krajinná oblast? Jak praví již název, hlavně o krajině, utvářené odedávna lidskou činností, nesoucí si toto v sobě jako poselství. Poselství, jež by mělo být uchováno a dále předáno. Nejsme poslední, kdo by jej chtěl spatřit, prožít.

Otevřeně si přiznejme, že chtít po uvedených institucích státu, aby nadšeně podporovaly rozvoj, je poněkud nelogické. Mnohem spíše by mělo jít o to, jak dosáhnout souhlasu jmenovaných obhájců státních zájmů s aktivitami, jež se slučují s jejich posláním, než očekávat, že budou motorem rozvoje.

Podpora udržitelného rozvoje

Podporu udržitelného rozvoje tedy hledejme jinde, u organizací podporujících podnikání na místní i regionální úrovni, ve strukturách mimo již zmíněné instituce ochrany přírody.

Biosférická rezervace, třebaže je z pohledu zákona mnohem „slabší“ než národní park nebo chráněná krajinná oblast, nabízí hlavně prostředí pro hledání společných řešení ochrany přírody a rozvoje s tolik požadovaným nadhledem. Nadhledem, jehož se nám při zakopaných pozicích nějak nedostává. Snahou přeci nemůže být získat ve výsledku území, jež nabízí víceméně jeden stejný, standardně uplatňovaný kompromisní přístup bez ohledu na konkrétní místo a cíl.

V biosférické rezervaci jde o co nejvyšší možné zachování jeho přírodní, ale stejně i kulturní rozmanitosti. Šumava je jeden celek, jeden živý organismus, byť o tisíci podobách.