Staré chalupy

Venkovské poloroubenky jsou na Šumavě docela unikátní. Jsou to totiž skuteční kříženci! V době vrcholné kolonizace v 18. století totiž ležela Šumava na rozhraní dvou odlišných stavebních stylů.

Od východu sem sahaly slovanské roubené domy, pro které bylo typické řazení místností za sebou (podobně jako vagóny ve vlaku) pod vysokou spáditou střechou. A od západu a jihu roubené alpské domy s místnostmi řazenými za sebou i vedle sebe kolem jakéhosi malého dvora, vše pod širokou a plochou střechou.

Kombinací těchto stylů vznikl poloroubený dům střední Šumavy, který má v obytné části místnosti soustředěné kolem vstupní síně (jakémsi pozůstatku vnitřního dvora alpského domu), ale jinak se tváří jako slovanský dům se sekcemi obytnou a hospodářskou řazenými spíše za sebou a pod více vyklenutou vysokou střechou.

Byly to nesmírně praktické domy! Jakoby už tehdy znali principy ekologicky nenáročného domu: pec a černá kuchyně stály uprostřed obytných místností, podkroví bylo zastlané senem, takže izolovalo, okna byla malá a někdy se ani neotevírala, a v západní a severní části domu byla stáj a stodola, kde se na zachování tepla podílel dobytek. Zápraží bylo chráněno proti nečasu přesahem střechy, takže se pro polínka dřeva uskladněná kolem průčelí domu chodilo bez rizika promoknutí…

Pavel Hubený, Správa NP a CHKO Šumava